Na začátek září a nástup do školy jsem se nikdy netěšil, netěšil jsem se ani do první třídy. Protože jsem jako čtvrté dítě v pořadí docela dobře věděl, na obrazu svých starších sourozenců o čem je školní docházka.
Především jsem si uvědomoval, o co vše přicházím. Jako kluk z vesnice a zemědělské rodiny, jsem měl vždy krásné prázdniny plné úžasných zážitků. Na otázky babiček a dědečků jsem nakonec odpovídal, že se tedy jako těším. Bylo to podstatně jednodušší, než když jsem několikrát řekl, že se netěším a následně jsem byl podroben výslechu proč a vyslechnul si přednášku jak je škola skvělá. Asi chodili do jiných škol než já. :-)
První školní den ještě dost často zvýraznilo počasí, které jakoby schválně připravilo extra studené ráno. Ani reprodukovaná hudba v obecním rozhlase s Michalem Davidem na mém přesvědčení nedokázala nic změnit.
Pravda, časem jsem pochopil onu praktickou důležitost povinné školní docházky, ale že bych se po prázdninách vyloženě těšil, tak to jsem nemohl říci nikdy ani jako středoškolák či vysokoškolák. Co by studen VŠ jsem se tedy těšil, ale především na koleje, kamarády a ten skvělý kolejní život, na který vzpomínám občas i dnes.
Přesto všechno, když jsem svá školní léta ukončil, tak si občas říkám, že bych se do určitých etap studia rád vrátil.
Co však vím jistě, že na první školní den školního roku jsem se nikdy netěšil. S vědomím toho jsem se snažil dnešní ráno našim dětem maximálně zpříjemnit. :-)
Marian Jurečka
https://www.facebook.com/marian.jurecka
https://twitter.com/MJureka
